Bazénová chemie – praktický slovníček

Vyznat se v pojmech, bazénářském žargonu a hodnotách není vždy zcela snadné, a proto vám přinášíme tento praktický slovníček, který vám osvětlí nejdůležitější pojmy a jejich význam při údržbě bazénové vody.

Pojem	Definice a vysvětlivky
pH	angl. potential of hydrogen lat. pondus hydrogenia Vodíkový exponent, který v chemii vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele, nebo zásaditě. Hodnota pH čisté vody při teplotě 25 °C činí 7. Správná hodnota pH představuje základ pro hygienickou nezávadnost bazénové vody a správnou funkci bazénové chemie. Od hodnoty pH se v bazénu odvíjí vše ostatní. pH bazénové vody by se mělo nacházet v rozmezí 6,8–7,6. Zcela ideální rozsah činí 6,8–7,2. Bazénová chemie funguje správně zpravidla pouze při správné hodnotě pH. Příliš vysoká hodnota pH způsobuje vylučování vápníku a jeho usazování na bazénu a v technologiích (filtrace, ohřev vody), mléčný zákal vody, dráždění pokožky a očí, intenzivní chlórový zápach a může být i příčinou gynekologických a urologických onemocnění (zejména kvasinkových infekcí). Příliš nízká hodnota způsobuje dráždění očí, korozi kovových prvků (i prvků z nerezové oceli) a blednutí bazénové fólie nebo korpusu. K měření pH bazénové vody se jako indikátor používá zpravidla fenolová červeň.
Chlor (Cl)	Chemická značka Cl. Halový (solitvorný) prvek, jehož sloučeniny se používají k dezinfekci bazénové vody.
Celkový chlor (tCl)	Zkratka tCl z angl. „total chlorine“ Pojmem „celkový chlor“ se označuje celkové množství chlóru ve vodě. Hygienické předpisy v ČR stanovují tyto hodnoty: – hygienické minimum pro všechny bazény 0,3 ppm (mg/l), – hygienické maximum pro veřejné bazény 0,6 ppm (mg/l), – hygienické maximum pro vanové bazény při teplotě vody 28–32 °C činí 1 ppm (mg/l), – hygienické maximum pro vanové bazény při teplotě vody >32 °C činí 1,2 ppm (mg/l). Hygienické předpisy například v USA dovolují až 3 ppm (mg/l). V soukromém bazénu tedy můžete udržovat hodnotu celkového chloru do 3 ppm, aniž byste museli mít obavy ze zdravotních potíží (za předpokladu, že chlor obecně snášíte dobře). Množství celkového chloru v bazénové vodě se měří zpravidla reagenčními tabletami DPD3, které se přidají do vzorku, ve kterém již dříve byla rozpuštěna tableta DPD1.
Volný chlór (fCl)	Zkratka fCl z angl. „free chlorine“ Pojmem „volný chlor“ se označuje chlor, který se doposud nenavázal na nečistoty ve vodě a který tedy může dezinfikovat. Jeho množství se měří nejčastěji reagenčními tabletami DPD1.
Aktivní chlór (aCl)	Zkratka aCl z angl. „active chlorine“ Aktivní chlor je část volného chlóru, která není vázána na kyselinu kyanurovou, a tudíž může dezinfikovat okamžitě.
Vázaný chlór (cCl)	Zkratka cCl z angl. „combined chlorine“ Vázaný chlor je chlor, který již byl spotřebován k dezinfekci. Ve vodě se vyskytuje zejména v podobě chloraminů způsobujících typický štiplavý chlórový zápach. Vázaný chlor je zdravotně závadný, a proto je jeho výskyt ve vodě omezen limitem 0,3 ppm (neboli mg/l). Chloraminy vznikají navázáním chlóru na organické sloučeniny, jako jsou pot a moč. Proto je důležité se před vstupem do bazénu důkladně osprchovat a malé děti vybavit koupací plenkou. Vázaný chlor nelze měřit přímo, k jeho stanovení se používá výpočet dle vzorce VÁZANÝ CHLOR = CELKOVÝ CHLOR – VOLNÝ CHLOR.
pH–	Prostředek ke snížení pH bazénové vody. V bazénářské obchodní síti se jím rozumí zejména hydrogensíran sodný (NaHSO₄), který je mimořádně vhodný z důvodu snadné a relativně bezpečné manipulace. Ke snížení pH bazénové vody lze používat i kyselinu chlorovodíkovou (solnou, HCl) nebo kyselinu sírovou (H₂SO₄), ovšem pouze a výhradně za dodržení všech bezpečnostních opatření, použití vhodných osobních ochranných prostředků a při znalostech zásad manipulace s žíravinami. Jejich použití nelze v žádném případě doporučit laikům.
pH+	Prostředek ke zvýšení pH bazénové vody. V bazénářské obchodní síti se jím rozumí zejména uhličitan sodný (Na₂CO₃). Jedná se o bílý prášek, který zvyšuje pH a snižuje celkovou tvrdost vody (váže na sebe ionty vápníku a hořčíku).
Chlorové tablety	Lisované, pomalurozpustné tablety (malé cca 20 g, velké cca 200 g) používané k dezinfekci bazénové vody. Obsahují kyselinu trichlorisokyanurovou (C₃Cl₃N₃O₃) neboli symklosen. Ve vodě dochází k uvolnění chloru a kyseliny kyanurové (viz níže). Tablety doporučujeme používat pouze na začátku sezóny, dokud hodnota kyseliny kyanurové ve vodě nedosáhne cca 15–20 ppm. Poté již doporučujeme vodu ošetřovat jiným způsobem (např. chlornanem vápenatým nebo chlornanem sodným).
Kombinované tablety	Lisované, pomalurozpustné tablety (3 v 1; 5 v 1; 6 v 1) používané k dezinfekci bazénové vody. Kromě kyseliny trichlorisokyanurové obsahují i další látky zajišťující stabilizaci pH, průběžné vločkování a prevenci růstu řas. Často však obsahují i síran měďnatý (tzv. modrou skalici, CuSO₄), jejíž použití ve veřejných bazénech je zakázané a v domácích bazénech poněkud rozporuplné. Použití kombinovaných tablet nedoporučujeme, neboť jimi můžete do bazénu vpravovat i látky, které voda v daný okamžik vůbec nepotřebuje. Výsledkem může být třeba i mléčný zákal následkem předávkování vločkovačem.
Algicid	Prostředek zajišťující prevenci růstu řas a jejich likvidaci. V širším smyslu slova se jedná o všechny biocidní přípravky (tedy i chlor, modrá skalice, ozón atd.). V užším slova smyslu se jedná o tekuté přípravky prodávané pod různým označením (Algaestop, Algaestroy, Alg, Likvidátor řas, Odstraňovač řas apod.). Rozlišujeme tři druhy: – algicidy založené na kvartérních amoniových solích: u nás nejčastější, jsou vhodné pouze jako prevence, ovšem na již rozbujelou řasu nefungují, – polymerové algicidy: u nás velmi málo dostupné (připravujeme do nabídky), fungují i v synergii s chlorem na rozbujelou řasu, – algicidy založené na těžkých kovech (měď apod.): u nás málo dostupné, používají se zejména k likvidaci nejodolnější, černé řasy. Tekuté algicidy na bázi kvartérních amoniových solí se (většina algicidů prodávaných u nás) slouží především jako prevence v dávce 1 dcl/10 m³ vody za týden. Neslouží k odstranění již zmnožené řasy.
Vločkovač (neboli flokulant)	Látka, která zajišťuje shlukování velmi jemných, pískovým filtrem nezachytitelných nečistot do větších celků (vloček). Tyto větší vločky již dokáže zachytit filtrace, popřípadě jsou natolik těžké, že klesnou na dno bazénu, odkud je lze vysát bazénovým vysavačem. Jako vločkovač se používají zejména sloučeniny síranu hlinitého Al₂(SO₄)₃.
Flokulant	Viz „vločkovač“ výše.
Modrá skalice	Síran měďnatý (CuSO₄). Dříve se používal k dezinfekci bazénové vody, kde se využíval biocidní účinek mědi. V současnosti je jeho použití ve veřejných bazénech zakázané, v domácích bazénech je rozporuplné: – máte-li problémy s kovovými ionty ve vodě, které způsobují její nežádoucí zabarvení, byl by nesmysl do vody dodávat další barevný kov (měď), – měď se v bazénové vodě hromadí, až může v průběhu sezóny vystoupat na hodnoty, které jsou toxické i pro člověka. Modrá skalice je toxická pro řasy a vodní organismy, avšak její efekt na usmrcení bakterií je pouze velmi malý a na viry nefunguje takřka vůbec. Modrou skalici proto k dezinfekci bazénové vody nedoporučujeme.
Stabilizátory (odstraňovače) kovů	Jedná se o přípravky, které pomáhají odstraňovat z vody nežádoucí příměsi v podobě kovový iontů, zejména železa, manganu a mědi. Ionty těchto kovů způsobují samotné nebo i v reakci s chlórem nežádoucí zákaly vody (hnědý, zelený, žlutý). Prodávají se pod různým obchodním označením, například Maskovač kovů, Stabilizátor tvrdosti, Mineral– apod. Ve větším množství se používají po napuštění bazénu studniční vodou a před prvním zachlorováním. V průběhu sezóny se přidávají v malém množství, které je adekvátní množství nově dopuštěné vody. Většina těchto přípravků funguje pouze na principu maskování, tj. kovy z vody neodstraní, ale pouze zamaskují jejich zbarvení. Tedy odstraňují zákal, ale nikoli jeho příčinu. Účinné odstranění kovů umožňuje například přípravek Metal Magic od společnosti Chemoform, který obsahuje zejména kyselinu etidronovou a kyselinu difosfonovou. Jeho vyšší cenu snadno vyváží neméně vysoká účinnost.
Kyselina kyanurová (CYA)	Zkratka CYA z angl. „cyanuric acid“ Kyselina kyanurová se používá jako UV stabilizátor, který chrání chlor proti rozkladu ultrafialovým zářením. Ideální hodnota činí 15–20 ppm (mg/l). Při předávkování vody kyselinou kyanurovou jsou běžné koncentrace chloru ve vodě neúčinné. Kyseliny kyanurové se lze zbavit pouze odpuštěním bazénu a dopuštěním čerstvé vody, tj. ředěním. Jestliže však voda kyselinu kyanurovou postrádá úplně, nestabilizovaný chlor se často rozloží dříve, než stihne dezinfikovat. Jestliže váš bazén není vybaven technologií pro průběžné dávkování chloru (dávkovač Cl, solinátor), neměla by CYA ve vodě chybět, ale nesmí jí být příliš.
Chlor šok	Pojmem „chlor šok“ označujeme obecně látky, které slouží k šokovému ošetření vody chlorem. Jedná se o nestabilizované sloučeniny chloru, které jsou určené k rychlému zachlorování s následným rychlým vyprcháním přebytečného chloru. V obchodní síti se jako „chlor šok“ označuje chlornan vápenatý Ca(ClO)₂, bílý granulát obsahující přibližně 70 % aktivního chlóru. Jeho nevýhodou pro dlouhodobou údržbu bazénové vody je vysoký obsah vápníku, který může v případě tvrdších vod způsobit tvorbu vápenatých usazenin (inkrustací) na korpusu bazénu i v technologiích. Vápníkovou tvrdost vody je tedy třeba hlídat a dle potřeby snižovat vhodným prostředkem. Šokově lze vodu ošetřovat například i chlornanem sodným NaClO, což je nažloutlá, žíravá kapalina, která je například i aktivní složkou Sava. Chlornan sodný však vyžaduje dodržení bezpečnostních opatření. Je vhodný k dlouhodobému ošetřování i tvrdší vody, avšak jeho nevýhoda spočívá v hromadění iontů sodíku. Ať tedy vodu dezinfikujete čímkoli, vše má své výhody a nevýhody. Proto se doporučuje vodu v bazénu průběžně obměňovat.
Chlor start	Přípravky označované jako „chlor start“ obsahují stabilizovaný chlor v podobě dichlorisokyanurátu sodného (bílý prášek, C₃Cl₂N₃NaO₃). Jeho prostřednictvím lze na začátku sezóny, při prvotním ošetření vody vpravit do bazénu kromě chloru i kyselinu kyanurovou (viz výše), a tak volný chlor ochránit proti předčasnému vyprchání. Chlor start nedoporučujeme k šokovému ošetřování vody.
Kyselina chlorovodíková (solná, HCl)	Kyselina chlorovodíková neboli solná (tzv. „háclovka“, HCl) se používá ke snižování pH bazénové vody, a to zejména v případech, kdy je současně třeba snížit celkovou alkalitu vody. HCl je silná žíravina, jejíž použití vyžaduje osobní ochranné prostředky, dodržení bezpečnosti manipulace a zkušenosti. Její použití nelze v žádném případě doporučit laikům.
Kyselina sírová (H₂SO₄)	Kyselina sírová (tzv. „sírovka“, H₂SO₄) se používá ke snižování pH bazénové vody, a to zejména v automatických dávkovacích systémech. Kyselina sírová je silná žíravina, jejíž použití vyžaduje osobní ochranné prostředky, dodržení bezpečnosti manipulace a zkušenosti. Její použití nelze v žádném případě doporučit laikům.
Celková alkalita (TA)	Zkratka TA z angl. „Total Alkalinity“ Celková alkalita vyjadřuje obsah uhličitanů a hydrogenuhličitanů ve vodě v jednotkách ppm. Jako celkovou alkalitu tento parametr znají bazénáři; topenáři ji znají jako uhličitanovou tvrdost vody, chemici jako KNK 4,5 v mmol/l. Jedná se o kvantitativně vyjádřenou schopnost vody reagovat s vodíkovými ionty. Jako ideální se pro bazénovou vodu uvádí hodnota 80–120 ppm. Vysoká celková alkalita způsobuje dlouhodobý, samovolný růst pH a při vysokém pH pak srážení uhličitanu vápenatého (vodního kamene) v technologiích i na stěnách bazénu. Nízká celková alkalita je příčinou nepřesných výsledků měření pH a přehnané reakce vody na pokusy o regulaci pH. Celková alkalita se snižuje buď dlouhodobým přidáváním běžného prostředku pH–, nebo jednorázovým přidáním kyseliny chlorovodíkové nebo sírové. Zvýšení celkové alkality lze dosáhnout použitím běžné jedlé sody (hydrogenuhličitanu sodného).

Další pojmy doplňujeme postupně.

Vytisknout